Kdo ví, zda jednou po čase

Kdo ví, zda jednou po čase

povídat o nás nebudou,

že všecky naše naděje

tu někde leží pod hrudou.

Že na těch černých kamenech

se zvedal jejich lásky stan

a vedle něho že i ráj

byl z mechu pro ně uchystán.

A pak, že já byl smrtelník,

a ty žes původ měla vil –

dost možná, že jsem do srdce

si hrad jen z kouzel postavil!