Kdo víc.

V přírodě i v srdci vše se náhle mění.

Jeseň krajem bloudí, já jdu za Jesení.

Bloudím v širém poli, bloudím v lesním mlází,

na cestu mi lípa zlaté listí hází.

Na těch zlatých listech divná slova planou:

„Hleď, jak ukrýváme půdu milovanou!“

Kéž s tvé duše padne také zdoba k tomu;

či chceš méně dáti, než je dar těch stromů?