Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,

Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,

ten spatří divy tam se zjevující –

Co teprve tam chápe, cítí, tuší,

kdo vstoupil dovnitř s rozjasněnou duší,

kdo za záclonu tmavé minulosti

šel hledat lebek, vykopávat kosti,

až světlem vědy rozesvítil v temně,

že kočující prabydlitel země

svou zbrojí kamennou v tom kraji kdysi

bil medvědy a hyeny a rysy,

že vůkol sebe za pradávné doby

měl rosomáky, nosorožce, soby,

že mamut před ním šířil tělo svoje. –

On zkoumal jejich zvyk i způsob boje,

on na sekyru kámen proděravil

a topořisko do něho si vpravil,

on na boj s dravci nůž i oštěp míval,

když o kořist a život zápasíval

a na potulkách po přírodě Boží,

spal v jeskyních a odíval se koží.

Nač učenci se po staletí ptali,

ty černé sluje odpověď svou daly

tím, co nám od pravěku dochovaly,

až přišel ten, jenž rozumem a rýčem

taj dávna otevřel jak dvéře klíčem.

Jest život uvnitř jeskyň, slují, jam?

I teď jest tam!

I teď tam v temnu hlubokém a věčném,

i teď tam v tichu, chladu nekonečném

hmyz temnostní se rodí, žije, hyne,

když jeho čas i jeho účel mine –

Proč samou tmu má k životní své pouti?

Toť hádanka, jíž nelze uhodnouti!