Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!

Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!

Všech vzpomínám a spánek oči míjí.

Zřím tisíc běd, jimiž se lidstvo svíjí:

jak trpitel, připoután na své lože

Tě volá, prahna po svém vykoupení,

jak, zmožen, vítá nové světlo denní

jak příslib života. A matek hoře

zřím, zlomených nad dětmi nešťastnými,

jak duchem vinou je i lokty svými

k svým srdcím sedmibolestným. A z moře,

kde na dně ve vraku jsou uvězněna

bijící lidská srdce v rakvi z kovu,

zvuk ostrý přenášejí její stěny

ke sluchu mému tichem noci znovu

a úzkost jejich, živě procítěná,

mé čelo potem smáčí. Mocný Bože,

na všechny trpící v té noci shlédni,

sen tichý sešli na nemocných lože

a srdce bolestná těch matek zvedni

a podrž v dlani Své. A všechno hoře,

jež noci celé v klece srdcí bije,

dej spánku v moc, ať všechny vykoupí je,

i hrůzu těch, již hynou na dně moře.