Kdo?

Nám přezdívali otrhaných sketů,

jež osud na zem jak smeť naházel,

a parkem bujným vůní našich květů

se gentlemen-vrah pyšně procházel.

Nám dali hadry, sami ve hedbáví

jen pojídali z našich srdcí krev;

my šeptali jsme chorál smutku lkavý

a jim v salónech bujný vířil zpěv.

My v blátě chodili jsme po silnici,

co vrah si hověl v skvostném kočáře,

a z dlouhé chvíle panské ku zábavě

nám kolemjdoucím plval do tváře.

Oj, chaso panáků – oj, chaso líná,

kdo větší vrah je, on zda nebo vy?

On volnost vaši v drzém smíchu spíná

a vy snášíte jemu – okovy.