Kdoby řekl, temný lese,

Kdoby řekl, temný lese,

že jsi také jaro měl,

že, když v nedostížné dáli

z modra nebes hvězdy plály,

písněmi jsi zašuměl!

Hledívaly na tě s výše,

rozhovorů sladký svod

poslouchaly v zanícení,

ach, kde nyní tvého pění

harmonický chorovod?

Všecko prchlo, zumíralo,

zákonem to světů všech,

které jako zrnka prsti

příroda má v pevné hrsti,

nuže, k čemu pláč a vzdech?