Kdos v duši mou se tiše dívá

Kdos v duši mou se tiše dívá

– noc temná jest a hluboká –

a něžně tak se pousmívá

a hledí mého do oka...

Jak kdyby moji duši snící

z těch nechtěl zbudit sladkých snů

a úsměvem svým chtěl mně říci,

že věří v kouzlo příštích dnů...

Ó je to tvoje duše snivá,

jež usmívá se něžně tak!

A v harmonické písni splývá

s mým okem její snivý zrak...

A zpívá stejně s duší mojí

v tak melodických akkordech,

že v jednu píseň jen se pojí

těch melodií každý vzdech...

A srdce moje sladce buší,

ač hluboká noc kolem jest...

Tím čistým svazkem našich duší

my spolu jdeme jasem hvězd!