Kdos v noci zpíval...

Kdos v noci zpíval na ulici

a byl to měkký, ženský hlas,

do mlh nad římsy, lomenici

se divně chvěl a třás’,

jak rty by po polibcích práhly,

ó, byl v něm smutek neobsáhlý!

Nad prací svou jsem prodlel dlouho,

v můj nepokoj a v noc mých dum

ty’s vstala v něm, ó první touho,

šla’s v ústrety mým snům,

leč kam tvé božské nožky sáhly,

ach, to byl smutek neobsáhlý!

Znik’ v mlze zpěv a ve tmě kdesi.

Pod plynem chvějným sedím sám...

zřím v lásce rozvlněné lesy,

nač, Bože, vzpomínám?

Sny všecky za tou písní táhly

a zbyl jen smutek neobsáhlý!