Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje?

Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje?

Jenž se pořád světem plahočí,

Nezbytnému bolu otročí,

Sám vždy nová pouta sobě kuje?

Ve sníh hlavy vzduch mu žely duje,

Obličej mu hrůza divočí,

Smrť mu zírá z dumných obočí,

Zoufalost se ze všech údů ssuje.

To jsi ty, ty světe Christa prázný,

Jenž se vzpírá pořád proti Bohu;

Toť tvůj duch a osud nehorázný.

Zastav bludče, zastav matnou nohu!

Zda stín prutu slunce rozplápolá?

Či běh světa stéblo zvrátiť zdolá?