KDOŽ JSTE BOŽÍ BOJOVNÍCI...

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?

Hřměly vozy širým krajem,

zem se třásla pod kopyty;

zástup táhl polem, hájem,

cepy řinčely a štíty,

sudlice vzhůru

trčely hrozivým lesem –

v slunce i chmuru

zástupy zpívaly s plesem:

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?

Síla národa to byla

náhle k činům probuzená,

když svou záři do Čech vlila

svíce v plamen zanícená:

kazatel drahý,

nad statky dražší a zboží,

odsouzen vrahy

k spálení pro pravdu boží.

Síla národa to vstala

pro hranici onu vzňatou,

statků se i krbů vzdala

pro Husovu pravdu svatou,

po meči sáhla

jako kdys andělé přísní,

na vrahy táhla

na retech s hromovou písní:

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?

Táhli muži, táhly ženy,

táhli starci šedých knírů,

všecky paže ozbrojeny,

všecka srdce pevnou víru –

zástupy rostou,

síla zve nesčetné davy,

halenu prostou

s kontušem do řady staví.

Vše se valí proti Římu,

proti šelmě Zikmundovi,

že spálili v sloupech dýmu,

co nám vnuklo život nový –

všecko se řítí

v rachotu vozů a hřmění,

kam velí jíti

mocného chorálu pění:

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?

Nepálí vás písně sloky,

kterou dávný rod váš zpíval,

když se železnými kroky

na vrahy hnal jako příval?

Nežene v líce

rudé vám červánky krve,

že nejste více,

čím jste s ní bývali prve?

Řím a Zikmund spojili se,

aby Čechy na prach zhnětli,

aby byly skály lysé,

kraj kde dříve býval zkvetlý –

proti nim vstali

pradávní otcové tvoji,

víry meč vzali,

pravda jim pavezou v boji.

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?

Řím a Zikmund s jedné strany,

s druhé Husův národ v šiku –

kde vy máte svoje stany,

vnuci božích bojovníků?

Řím nebo Praha!

Kdy se vám konečně rozdní,

kde je stan vraha,

husitů potomci pozdní?...

„Kdož jste boží bojovníci...“

Slyšte píseň valnou,

z dálky věků hřímající

v naši dobu dálnou –

nebudí v srdcích

ozvěnu vám žalnou?...