KDY VRATÍ SE...

Dům prázdný, jak by čekal ještě –

na střeše netřesk teď a mech.

Podzimní bijí v okna deště,

je pusto, prázdno v jeho zdech.

Vanutí větru křídla svoje

otírá o šeď jeho zdí –

Kdy vrátí se? šuměním teskným

před oknem třešně stará dí.

Ó, dome v smutku pohřížený,

byls’ někomu kdys’ domovem?

Jen netopýr, samotář noci

teď hnízdí tvojím pod krovem.

Proč nikdo cestou nejde z polí?

Pro koho rozkvet tichý sad?

Kdy vrátí se, jenž byl tvým pánem?

– Já nevím, mrtev, mrtev snad!