Kdyby krásotinek nebylo!

Svět je přece jenom krásný!

Pohledněme kolem sebe;

Dobré srdce a duch jasný

Vidí zde už předsíň nebe.

A však o tom, rozmilí,

Nebylo by ani zmínky,

Kdyby v světě nebyly

S námi drahé krásotinky.

Kdyby krásenek nám nebe vzalo,

Jakž by tu as bylo reků málo!

Jenom vděkuplné krásotinky

Pletou slávě krásné vínky;

Jen kde milostenky hlesly,

Slibujíce věnec slávy,

Rytířové statně nesli

Do ciziny na trh hlavy.

Kdyby ale krásotinek nebylo,

Tuť by rytíř mysli smělé,

Nemaje svou krasavici,

Podal rezu meče skvělé,

A kdyby moh’, nepřátele

Potřel by jen – rukavicí.

Kde nekvětou krásy kvítka,

Nekvětou též věnce slávy;

Kde nekvěte žádná Jitka,

Nerostou též Břetislavi.

Kdyby krásotinek nebylo –

Tuť by zvuky hudby byly

Pouhé na mráz troubení;

A pak tanec, moji milí,

Tenť by byl jen bláznění;

Naše polka roztomilá,

Která bez všech povyků –

Ač jen Češka – okouzlila

I pařížskou kritiku:

Tať by se, ach, netančila

Potom ani v Bráníku!

Kdyby krásotinek nebylo –

Tuť by také svět náš vrátký

Ztratil básnické své látky;

Hlavičky tak blaze rozbolené,

Srdéčka tak vřele toužící,

Kadeře tak těžce zamyšlené,

Lilijové čílka truchlící –

Ani Oh, ba ani Ach

Nežilo by v našich krajinách;

Každý by jen všedně bledl,

Intresantně zastonat

Nebo hezky zavzdychat,

To by žádný nedovedl;

Kdo by musel smutnou pouť již konat,

Hleděl by jen na nebe;

A kdo by pak musel stonat,

Stonal by jen pro sebe.

Perle drahých slziček

Byly by jen trocha vody,

A náš krásný měsíček –

Ten by vyšel zcela z módy.

Pak by zašly v takovémto světě

Básníkům vše sladké vrtochy,

A kdo nyní verše plete,

Plet’ by potom punčochy!

Kdyby krásotinek nebylo –

Zač by potom všecky bály

Na tom milém světě stály?

Vemte růži vonný květ,

Ať ji pak kam chcete dáte,

Přec jen samé trní máte;

Tak by bylo také zdeť.

Tady o besedě

Bylo by jak po besedě;

Kde nic tu nic, vpřed i vzad

Trochu staročeských brad,

Mužských kakad velké tíže

Dle pařížské nové stříže,

Pár všetečných nosejčků,

Párek ostrých jezejčků,

Brejle na ospalém zraku,

Klíč od domu v černém fraku,

A při bledém světle svíček

Trochu bílých rukaviček,

Někdy trochu hudby milé,

Za to ale hodně dlouhé chvíle;

Trochu slov, jak od ledu –

A tu máte celou besedu.

Kdyby krásotinek nebylo –

Kdož by jako včelky čilé

O domácnost pečoval?

Kdož by pěstil kvítky milé

A kdož by je miloval?

Kdož by pěstil svaté city,

Kdo by měnil žalost v slast?

Na kohož by mohla býti

Ještě hrda milá vlast?

A pak naše řeč ta milá –

Ta by, věřte, byla –

Ať si kdo chce, co chce říká –

Slovník jen a gramatika.

Kdož by trestal poštěváčky

Nevšimnutím nevinným?

Kdo by ničil uštěpačky

Pohlednutím jediným?

Muže – muži? – ach, kam pílí

Ti, kam bývá dlouhý examen,

A tuť by pak, mojí milí,

Přišla kosa na kámen.

Kdyby krásotinek nebylo –

Tuť by mnohé věci vnadné,

Nemajíc’ už ceny žádné,

Byly jenom pouhé hračky –

Ku příkladu: šněrovačky,

Jimiž by si šviháčkové čilí

Rádi duši z těla vymučili.

Švihák a la mode, jenž nyní,

Dříve, nežli přes práh kročí,

Před zrcadlem půl hodiny

V ouzkém kabátku se točí,

Znaje ličidlo i pomádu:

Ten by po čas věku svého

Nosil potom kabát, v němžto jeho

Dědek honil parádu!

Kdyby krásotinek nebylo –

Tuť by mnohé místo utěšené

Stálo jako opuštěné;

Na Žofín by žádný neputoval,

Jak by uzavřen byl závorou,

Zármutek by bašty opanoval,

Bubeneč by zas byl oborou;

Nedělím by zbledly tváře,

Masopust by musel z kalendáře,

I ta naše Praha skvělá,

Ztrativši své čárné moci,

Ubohá by vyhlížela

Tak as jako po nemoci.

Kdyby krásotinek nebylo –

Raděj ani živu být!

Všecko by se jen tak vleklo,

Jak by bez vody to bylo leklo,

Jako by to užuž mělo mřít!

Napsat ňákou deklamaci –

Nevzal by si nikdo práci;

Žádný by svou bystrou švádu

Neved’ více na parádu;

Každý by jen do prsou se bije

Opakoval sobě truchlé zpěvy:

Co jsou bez pastýřek Arkadie?

Co jsou ráje, v kterých není Evy?