Kdyby si byl...

Kdybysi byl žebrák opuštěný

nemajecí srdce v šírém světě,

nemajecí střechy v bouřné noci

a já stála na vrcholu moci,

a já stála slávy na rozkvětě; –

hlava má do oblak povznešena,

září hvězd iné čelo zulíbáno;

kdyby kolem stály řady reků,

u mých nohou spousty růžných vděků –

vše by tobě v oběť bylo dáno! –

Ó jak ráda slétla bych s té výše

dolů k tobě – světlo, žití moje! –

Z růží lásky zbudovala stánek

a z vavřínů lůžko pro tvůj spánek,

korunu bych vetkla v skráně tvoje. –

Čarovný prut bych ti v ruku dala.

Pak bys kázal všemu světu – lidem,

hlásal v blaho příští novou víru,

rozdával jim po svobodě, míru,

řídil osudy všemocným hledem. – –

Chtěla bych pak kvítkem věnce býti

krášlícího tvoje čelo skromné,

byť jsi rozdělil své srdce vřelé,

dařil jím svůj národ, – lidstvo celé –

jen když koutek zbyl by v něm i pro mne.