Kdyby tak Frau’nlob verše mé

Kdyby tak Frau’nlob verše mé

si přečet’ vstana z hrobu,

tož zajisté bych uvalil

na sebe jeho zlobu.

Vždyť on o „krásném“ pohlaví

pěl jenom chvalozpěvy,

vždy v sladkých slavil písničkách

jen lásku, krásu děvy.

A za to také stkvělé se

mu dostalo odměny:

když zemřel, nesly ku hrobu

jej nejkrásnější ženy.

Že já jen slova káravá

a trpká o nich prones’,

mně ženy jistě budou přát,

by – rarach sám mne odnes’!