Kdyby to naše slunce –

Kdyby to naše drahé slunce žhavé

dnes ještě bylo starým Heliem,

tím bohem, k němuž lidé modlili se

stojíce zpříma, okouzleni dnem,

kdyby to bůh byl zářící a žhnoucí,

jenž hore kráčí s krásnou slávou svou –

tu bych ho prosil, uprosil ho jistě

modlitbou vroucí, čistou, pohanskou,

aby jen ještě jednu krůpěj světla,

jímž jinde tolik již se naplýtval,

do nitra vložil tobě, sladká ženo,

jíž osud za milence blázna dal,

básníka, blázna, paskvil živitele,

jenž za krásou se honí chiméří,

básníka, slunce milovníka v době,

jež básníkům ni slunci nevěří.

Nikoli však, bys více milovala

ten jeho nikde nekotvící vrak:

já myslím, že s tou trochou slunce v nitru

bys líp ho aspoň pochopila pak.