Kdybych mohla ještě jednou...

Kdybych mohla ještě jednou

jít svou smutnou cestou žití,

víc bych květů natrhala,

víc bych chtěla jasu píti!

Ještě jednou – vědět třebas,

k jakým strašným koncům kráčím,

jaký řetěz, jakou mdlobu

na svých, touhy křídlech vláčím:

víc bych růží přijímala,

víc bych sama růží dala.

Šla bych – Láska v bílé říze –

na svět bych se neohlédla –

všecky uzdy odpoutala,

do hvězdného vozu vsedla –

v zahrad taje dálné létla

a tam kvetla, kvetla, kvetla,

Božství z drahých úst bych ssála,

Rubínem má krev by vzplála – –

do krůpěje bych ji dala.