Kdybych Tě, drahé dítě, měl!

O vonných růží pestrý květ

chtěl oloupit bych všechen svět

a k nohám vrhat Ti jich pel,

kdybych Tě, drahé dítě, měl.

A všechen vůkol na sta mil

rod slavíků bych polapil,

by těšil Tě a pěl a pěl,

kdybych Tě, drahé dítě, měl.

A slunce úsměv, snivost hvězd

na líce Tvé bych spěchal snést,

jas krásy, nevinnosti běl,

kdybych Tě, drahé dítě, měl.

A svá bych ňadra rozerval

a srdce vlastní krev Ti dal

a mořem plul a pouští šel,

kdybych Tě, drahé dítě, měl.

V boj s vichry spěl bych něm a slep,

dal paži na špalek i leb

a žárem spráh’ a stromem tlel,

kdybych Tě, drahé dítě, měl.