Ó, kdybych vzdala se Ti v závrati –

Ó, kdybych vzdala se Ti v závrati –

já mrtvého bych, věř mi, urazila!

Že nemohla jsem slibu dostáti –

já za hrob jsem mu věrnost přislíbila.

Ó, mrtví žijí – ač se nevrátí

zpět v naše žití. Stopa v písku zbyla,

vzdech v suchém listí pláče souvratí,

na holém stvolu slza zasvítila.

A za soumraku přicházejí k nám,

a vlahou nocí vánkem rozmlouvají

s tou písní zvonů, kterou zvučí chrám.

Jich oči, hvězdy, v tiš se dívají,

a duše jako bílá křídla vlají,

když v sady mlhy táhnou potají...