kdybys...

kdybys teď denně poklekal

třeba jen před postelí,

kdyby ses v jámě víry jal

prositi boha, by ti dal

dočkat se – pastvy včelí;

kdyby tě srdce zmatené

pudilo z karet hádat

a odpovědi náhodné

na kdy a jak a ano – ne

z papíru jejich skládat;

či kdybys ruce ke hvězdám

titansky směle zvedal

a zapřísahal osud sám,

by pozřít nedal světlo tmám

a zahynouti nedal, –

jak dítě byl bys, ne jak chlap,

jenž skalou stojí v bouři

a usmívá se, hrom ho zab’,

že slyší téci úlů slap

na troskách, z nichž se kouří.