Kdys přijdu zas...

Kdys přijdu zas v ty kraje snící,

v to sladké, teskné ticho niv –

v ty luhy, vonné, zkvétající

a zas vše bude jako dřív.

A nebe bude azur zlatý,

kde bílé mraky poplynou –

a staré stromy budou spjaty,

jak klenba nad vod tišinou.

A luhy budou mořem květů

a v každém perla bude plát –

motýlů tisíc v hravém letu

skvost křídel bude otvírat.

A v listí mladém na tisíce

se ptáků k slunci rozpěje,

a každá sněť dá stínu více

a list se v šeptu zachvěje.

A vše se vrátí v kráse máje,

co blažilo nás dávno již – –

však žel, ty z cherubínů kraje

Ó dítě víc se nevrátíš! – – –