Kdys v dumách...

Kdys v dumách z lesní vyběhla jsem cesty.

Jak západ zářil! Celé moře blesků

a jisker plamenných se lilo přes ty, přes ty

a přes všecky pak řady hor, až na nebesku

zbyl jenom zlatý pás

a hrstka růží. –

Co láska má ti světel rozsvěcuje,

a každé v žhavých slzách splývá

a padá, rozprchá se, světem pluje,

a na tvém nebi co ti potom zbývá?

Jen mojich písní jas

a hrstka růží. – – –