KDYS ZA DNŮ JASNÝCH...

Kdys za dnů jasných, smíru, slunce štěstí,

když slyšel jsem Tě pět, zřel věnce plésti,

a květem zdobil jsem Tvůj vlas,

kdy zírali jsme bílých do oblaků,

a tiše poslouchali zpěvy ptáků,

a ve souzvuku srdcí hlas:

Já za dnů těch jsem zřel Tvůj úsměv jen.

Leč minul tichý večer, klidný sen,

a jitro šeré mám jen trudu.

Ať v úsměvu Ti nové štěstí vzplane.

Vždyť v můj-li žal Tvá jedna slza skane,

pak vím, že jistě spasen budu.