Když básník řekne, srdce své jsem ztratil

Když básník řekne, srdce své jsem ztratil

tvé nenaleznuv, nabubřelých slov

jen užívá a nepravdivých. V rov

své srdce můžem klást, v šat smuteční

je halit, nebo v závoj sváteční,

za drobné mince měnit zlata kov,

za úsměv svátků smutek páteční –

a přec – kdo lásku celým srdcem platil,

ji neztratil. Ba naopak, kdos vrátil

mu rukou laskavou, co v zapomnění

kdes pohodil, jak bezcenný jen brak.

Kdo srdce vrátil mu – i sluch i zrak

mu vrátil s ním. Rci proto – v lásce tvé

jsem všechno nalezl – i srdce své.