Když Bůh svou setbu světovou

Když Bůh svou setbu světovou

sil do prostorů, do věků

a z jasu svého tvůrčího

kmit umisťoval v člověku,

děl sobě: Vzešel pracovník!

nechť temno rozhání.

Věk po věku buď stupínkem

mu v žebři poznání!

A k člověku děl: Volný buď!

Má moc tě nenutí.

Sám dávej ducha do vzmachu

svých pevných perutí!

Znej vesmír můj a důvtipem

se zbližuj k silám všem!

Kdo tuší, kam duch dospěje,

když nesmrtelnost v něm?