Když den se nachýlí...

Když den se nachýlí a ke rtům noci kvapí

a v zlaté záři hvězd se tichý večer ztápí,

tím květem růžovým, jejž líbáš, byl bych rád...

Však štěstí tvé mne více trápí,

než kouzlo všech tvých vnad.

Neb aspoň, v červáncích když zplane jitro chladné,

tvé růže kvetoucí být listem, který vadne,

jejž zničí ruka tvá, by stonek zůstal čist...

Mám strach, že všecko štěstí padne

tvé kráse za kořist!