Když dětskou touhou žádáš, ještě výš

Když dětskou touhou žádáš, ještě výš

bych vyzvedla tě, mezitím co páž

má umdlévá, a tílka tvého tíž

mé ruce láme, přáním smělým blíž

se stropu ocitnout mé přání vyzvedáš,

jež spát by mělo dávno pohřbené.

Nevolej výš – i já tak volala

kdys opojena štěstí úsměvem

a myslela, že stačí projevem

vykřiknout bouřlivým, bych zdolala

již vyplnění. Ne, jen nechtěj výš,

mé dítě! Proto ne, že tílka tíž

mé ruce láme, ale proto jen,

že vyplněním sobě ublížíš!