Když hledím do těch květů...

Když hledím do těch květů,

zřím lazur zlatem plát,

a ptáka v zpěvném letu

a slyším jezy lkát,

když duše má se zvedá

a zvedá, ráj svůj hledá – –

já nechci umírat.

Co jsou mi zášti chmury,

co všecka nenávist,

když slunce jásá s hůry,

a ráj můj plane čist,

když za ta všechna muka

tvá v dál mi kyne ruka,

jež chce můj osud příst.

Co kámen je sem hozen

snad přímo v spánky mé,

když úsměv je mi vrozen,

jímž vždycky vidíme,

jak dál ta cesta běží,

jak kámen mrtvě leží – –

a my se vznášíme.