Když hledím v měkké oko Tvé.

Když hledím v měkké oko Tvé

a ono na mně dlívá,

čím to, že mi tak tesklivo

a úzko v srdci bývá?

Vidím v Tvém oku nebe své

v prohledné, zlaté mlze;

a přec mi při tom pohledu

vždy stoupnou v oči slze.

Tam srdce jasný odznak zřím,

a v něm je „Láska“ psáno;

a přec mé srdce chce se ptát,

zdali je milováno?

Tam čítám, že jsi věčně mou

a já že věčně Tvojím;

a přec se, drahá, o Tebe,

o lásku naši bojím.

Kdy zlověstný ten zmlkne hlas,

jenž poklid můj tak ruší?

Kdy budu zírat bez bolu

Tvým okem ve Tvou duši?