Když jaro prchá.

Rostou mlhy nad vodami,

luhů květ se tratí,

těžko se to loučí s vámi,

jara snové zlatí.

Přec jste kvetly jedenkráte!

Pak ať chvíle kynou

vzpomínek, kde ruce zlaté

na srdce nás vinou.

Vás bouř žití neporuší,

snové jara krásní;

jako růže tkvíte v duši,

jako kytka básní. –