Když jsi mi čítával...

Když jsi mi čítával! Já slyším znět

hlas tvůj až sem, kde ticho jest jak v tůni,

ach, ano, vím, jen jaro má svůj květ,

jen jaro má svou teplou šťastnou vůni.

Teď sama čtu a slyším smutně znět

ty jezy, jezy jako v tichém pláči,

tvůj umlk’ hlas a opad’ růže květ,

a cesta má se do soumraku stáčí.

Když jsi mi čítával! Že stále znět

tvůj bude hlas, mně v radosti se zdálo,

a neviděla jsem, jak vadnul květ

a naše slunce v krvi umíralo.