Když jsme z jara sedávali.

Když jsme z jara sedávali

pod jabloní košatou,

a když hravý větřík květy

časem vplítal v kadeř tvou,

aj, tu každý prostý kvítek

v svěžím rouchu májovém

zdobil tvoje rusé vlásky

jako z perlí diadem.

Jabloň posud stojí, kvete,

větřík květy rozsívá – –

myslím na tě, i že jiný

v zlatohlav tě odívá!