když kvetou mečíky

By Stanislav Kostka Neumann

na jasiňských stráních

na lukách jak dlaních

kvetou zlaté mečíky,

a v té trávě vlažné,

vysoké a snažné

sám jsi náhle s oblaky.

oblaka jen letí,

rosa na okvětí

usmívá se slzami.

stojíš na ostrově,

exotické vdově;

sbíráš barvy s vůněmi.

hluboko je moře,

a ten pach, toť hoře

námořníků života.

rusínů i židů:

vylévají bídu,

která dole klokotá.