Když lampa zasvítí a život dřímá,

Když lampa zasvítí a život dřímá,

má duše, duše, proč se smutna chvěješ

pod zádumčivým vanem vzpomínek z dávna?

Má duše, duše, ty ráda bys vzlétla,

však marně namaháš svá zlomená křídla,

ach, zlomená rukou surového žití.

O naříkej, jen naříkej, má duše ubohá,

život urval, vyssál tvoji jarní sílu;

ubohá, má ubohá, ti jaro ulétlo, aniž bys věděla

a nepěla jsi jásající písně omladlého jara.

Já toužím po tobě, ty mladé jaro barevné,

po tobě toužím z prostřed kalu života..