Když láska nadšená ku práci vstane

Když láska nadšená ku práci vstane

a štědrou rukou bohyni svou zdobí,

co poskytnouti může poklad doby,

má cenu malichernou cetky plané.

Až k samým prahům vzniku láska skane,

zář neposkvrněnou a čistou zrobí

a záslonou na pevné připne skoby,

jež zázrakem a jasným divem vzplane.

Jak tryskla bleskem v dávných časů šeři,

až podnes zachovala plnou sílu,

neb v srdcích najde, čeho třeba: víru.

Byť rozum uhájil i klidnou míru

a vzpouzel se – jak rádo srdce věří,

vždyť ku vlastnímu jen se hlásí dílu.