KDYŽ LOĎ V BŘEH ZAJÍŽDÍ.

Ten poslední na břehu zbude květ

pro dlouhý pohled vroucích tvojich díků,

až rudé slunce zaplá naposled

do nízkých křovin plodů pamelníku.

A srdce moje potom pochopí,

že nemůže už zahřát paprsek ten rudý.

Až ještě níže slunce sestoupí,

já bolest svoji ukryju pod keř ten chudý. –

Břeh hladiny tma pláštěm zhalila.

Jen srdce tep jím nelze utlumiti...

– Snad větší bolest by to nebyla,

na místo v břeh, tak ke dnu sestoupiti...