Když máť světu dala tě co robě,

Když máť světu dala tě co robě,

Páně duch si v tobě zalíbil,

Vřelým úst tě dechem políbil

A tvou duši pozasvětil sobě.

Duch ten strážil tebe v každé době,

Hruď tvou ze plev světa otříbil,

By's se jemu zcela zaslíbil

A se všechen věnoval mu k zdobě.

A ty – kněz jsa pěješ o Venuši,

Podněcuješ srdce k plitké lásce,

Ta-li píseň kněžím Božím sluší?

K blaženější volán's Pánem částce.

Vezmi lyru, zahuď chválu Bohu,

Pak tě teprv knězem zváti mohu.