KDYŽ MILENCI...

Když milenci se hebkým krokem blížili

cestami, po nichž růží nasypány listy,

již v branách, jež se v odlesk slunce hřížily,

jim shasínaly lesklé zraků ametysty.

Když v jeden lesk a v jedno třpytné záření

v livreji zlaté sluhové je vzhůru vedli

po mramorových bílých chodbách, v umdlení

reflexem zraků zvědavých a svící zbledli.

A když jim v záři světel hráli nokturno

a vonná lože prachová jim uchystali,

tu hrozné jalo smutno je a pochmurno,

a celou noc pak v těžkých slzách proplakali.