Když mládne svět.

Svět zase mládne v divuplné kráse,

pěnkava zpívá, poupě nalévá se,

odnožem lípa stařena se mladí,

a v nitru lidském probuzen

cit jarý tajemnou si lyru ladí,

by šťasten pěl. – A vše je sen!

Ó, květy štěstí: vzpomínky vy milé,

sny první písně, první lásky chvíle!

Či kruté ruce porvaly vás? Rcete!

Ta tam vše rosa, setřen pyl...

hruď lidská pouze jedenkráte kvete;

a blah jen, kdo z té rosy pil! –