Když mně byla zaslíbena.

Zni nyní, varyto, a zavzni znova

Nejslavnějšími zvuky radosti,

A milostivá slova rodičova

Ovívej kvítím nesmrtelnosti!

Neb nyní vroucí žádosť zpokojena,

Jež v srdci mém tak dlouho bouřila,

Temnota, v níž jsem upěl, zapuzena,

Den světlý paprsky své rozsílá.

Netřeba již pečlivě zakrývati,

Co v prsou svých s nadšením pěstuji;

Bez bázně mohu teď na jevo dáti,

Že miluji i koho miluji.

Mou bude, mou! Zlé moci nezviklají

Již štěstí mého, v přístavu má loď –

Hle, již se dvéře chrámu otvírají,

Kde ona se mi připojí co choť!

Mou bude, mou! Z očí mně slza kane:

Ach nyní tuším slasť tu nestihlou,

Kteréžto požívají nebešťané,

Teď tuším ji – co vím, že bude mou!