KDYŽ MYSLÍM NA TO...

Když myslím na to, čím mi život byl,

než na své cestě potkala jsem Tebe,

poušť byla kol, a sad můj tiše snil,

jak rubášem mrak černý skrýval nebe.

Žal se mnou šel, těch málo bylo chvil,

v nichž květ jsem zřela kvésti kolem sebe,

tak sama šla jsem, vzdálen byl můj cíl,

chlad cítila jsem jak mne v srdce zebe.

A hněvat bych se měla na Tě dnes,

že’s opustil mne? Ne, můj drahý, milý!

Já Tebou první cítila jsem ples,

když k sobě jsi mne přižeh, vzhůru vznes,

a k životu jsem nové našla síly,

když letěla jsem s Tebou do nebes!