Když na divaně ležím tiše, líně

Když na divaně ležím tiše, líně

a dýmku v ústech mám

a dlouho toužím po dívkách a víně,

však marně toužívám.

Když hledím, jak mně slunce v okna svítí,

a čekám druhy své,

až kartami čas přijdou ukrátiti,

či půjčí peníze,

tu vzpomínka na prohýřená leta

nade mnou zaplane

jak varování z nadhvězdného světa, –

však slza neskane.