Když na smrt někdy pomyslím,

Když na smrt někdy pomyslím,

mráz děsný tělem běží;

hrob bývá příliš hluboký,

a člověk sám v něm leží.

Až umru, bratří milení

hrob sami vykopejte;

bych lidem přece blíže byl –

jen v mělký hrob mne dejte.