KDYŽ NEJHLOUB CÍTÍM...

By Josef Svatopluk Machar

Když nejhloub cítím, kterak mám tě rád,

tu nejbolestněj líto bývá mi tě...

Čas jednou přijde k tobě požádat

o zpropitné, jež patří mu, mé dítě.

Za vše, co přines: zapomenutí,

tmu v očích, chvilky bojácného blaha,

své zpropitné si drsně vynutí –

je mi tě líto... líto mi tě, drahá...