KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...

Když noc jde blíž, hvězd kouzlem věčnost mámí,

přeludem tklivým v moje vcházíš snění,

v muk závrať mdlou, v bolestné vteřin chvění

bys nové vnesla touhy zářné plamy...

Všech nadějí kdy ve prach klesly chrámy

o marnosti v hran nekonečném znění,

ty přicházíš jak samo zapomnění,

tak vítězná vždy všemi nad modlami...

Jak divem tknuta propast běd se mění

s všech v pusté duši pekel vidinami

v dne nového červánků rajském rdění!

Tvých zraků stkvoucích sveden drahokamy

v kraj s tebou jdu, jenž z toho světa není,

a píseň tvá jak liljí vzdech jde s námi!