KDYŽ OPUSTILI JSME PŘÍSTAV.

Hledím, jak kol se kulovitě klenou

obloha s výše s hladí dole pěnnou:

Jedeme dále,

zem mizí stále,

v srdce mne bodá

ostnatý trn.

Všude jen voda,

toť divná óda –

slyšet jen hukot

pěnivých vln.