Když padá listí.

Již skončen svátek promenády,

a umřel rozmar dětí,

a nikdo nejde do alejí

se smát jak za podletí.

Jen plaché stíny samotářů

sem zajdou v ticho čísti,

a děsí ze snů smutky stromů

a choré, žluté listí.

A nečekám již v zašeření,

že někdo smát se přijde, –

a sny mé – jak to žluté listí,

jež v cestách šlapou lidé!