KDYŽ PADALY HVĚZDY.

By Vladimír Frída

Hleď, duše, moje oko jest

jak dnešní nebe plné hvězd.

Ty stále padají, a přec jich neubývá,

tak oko moje nějakou vždy slzu skrývá,

že jejich lesk,

či snad svůj stesk,

že jejich zář,

či snad Tvou tvář

nemohlo dneska klidně snést.