KDYŽ PŘIJDE JARO...

Když přijde jaro a dech jeho vlahý

se šíří už tím celým božím světem,

ví každý strom a každý keř ví nahý,

že za krátko již obalí se květem.

A do květů když zahalena země,

že pod nimi se ztrácejí i hroby,

ví každý pták, jenž zpívá tady jemně,

že blízko čas, kdy hnízdo svoje zrobí.

Ó, slyš, jak zase jarní větry dují,

jak drozd už zkouší první svoje trylky,

jak i ti mrtví pod bezem a thují

se zdají těšit na ty jara chvilky.

A ruka tvá se v mojí ruce chvěje,

a oko tvé kams hledí do neznáma,

jak četlo by tam tajné příští děje –

má duše, řekni, jak to bude s náma?