KDYŽ PŘIŠLO JARO.

Jarní něhou dýchala země,

z ticha v proudy procitl smích,

mladé slunce zjásalo ve mně,

s polí slední shánělo sníh.

Na cestách se válelo bláto,

potok pln byl zkalených vod,

role bujnou zelení vzňato,

lesem zpíval vil chorovod.

Vonné táhlo rašení v sady,

k nebi s písní vylétl pták,

květy z trávy vydechly všady,

proudem tužeb zachvěl se zrak.

Jarní něhou dýchala země,

s polí slunce shánělo sníh,

Touhy snivé snesly se ke mně,

láska tichá šeptala v nich.