Když přisní se mi o Tobě, mé dítě...

Když přisní se mi o Tobě, mé dítě,

tu ve snu cítím, jak se ňadro třese,

o černých křídlech bouře se jím nese

a bije v mysli zachmuřené mraky,

tak děsné a tak lité,

že přívalem mi přetékají zraky,

až zvolám, v ňadru děsnou bolesť cítě:

kde jsi, kde jsi, mé dítě!

Pak po světnici těkám, nedbám noci,

a teskliv prohledávám každý koutek,

hned Tvoji postýlku, hned skrýš Tvých loutek,

hned velkou skříň, hned výklenek blíž kamen –

O zjev se Svému otci!

Kde jsi, kde jsi, či krutě tak jsem zmámen?

Ach, bez Tebe mi stálou bloudit’ nocí

a hynout’ bez pomoci.